Já&Koně II. část

14. ledna 2017 v 5:31 | Verča |  Verča
Ahojky. Další pokračování článku, jak jsem to měla doposud s koňmi. :)

Jen sem ještě dodám ... V článku budou fotky a než abych to ke každé vypisovala, tak všechny fotky jsou buď moje (většina z nich) nebo mé kamarádky Aničky (4 fotky od ní a jsou stažené z jejího fb.



TURISTICKÁ JÍZDÁRNA DŘEVONA

Jeden zářijový víkend 2011 jsem s rodiči vyrazila na výlet do hor u nás (Jizerské hory) s tím, že dojdeme do jedné stáje, kde se svezu a zase pěšky domů. Jak už možná někomu došlo, zajezdila sem si a nejen ten víkend.

V ten den sem jela na kobylce Sulice (ČT), která je už bohužel na nebeských pastvinách. Byla to kobylka, která mi dodala znovu odvahu v ježdění a hlavně ve cválání. Jak jsem totiž v minulé části psala, po jednom pádu jsem se bála cválat, ale výše zmíněná kobylka mi sebevědomí vrátila :) Sulika byla plemene ČT a byla to stará dobračka, která šla jako kůň před ní. Všichni ji ve stáji říkali Žirafa, protože měla dlouhatánský krk a byla vysoká (nevím kolik ale víc 170 cm minimálně).

Sulika


Po domluvě jsem tam začala docházet. Dřevona byla Turistická jízdárna. Ze začátku tam bylo +- 5 stálých koní a dvě poničky a pak se tam jeden kůň vždy měnil. Abych to vysvětlila: jeden box byl "otevřený" jakože, jak to vysvětlit? :D Majitel stáje měl ještě další dvě stáje, kde měl pár koní a když byl nějaký kůň nemocný, tak se přivezl do této jakoby hlavní stáje a tam se léčil. Snad to pochopíte, moje vysvětlování je někdy opravdu zajímavé :D

Po čase tam bývalo i přes 20 koní .. :) Jen taková vsuvka ..

No takže takto to tam bylo ze začátku. V zimě se zrušila jedna stáj a přišli noví koně. Víc koní = víc práce = potřeba víc lidí. Nebudu to všechno dopodrobna vypisovat, ale prostě časem se ty dvě stáje zrušily a koně z nich přešly na Dřevonu. Mezitím do stáje přibyly i nové členky. Někteří koně se prodali, někteří zůstali, další se koupili, pak zase prodali a takto to bylo furt dokola (ale bylo tam i pár koních těch, jak jsme s holkama říkaly, "základních" neboli ti, kteří se za žádnou cenu neprodali.
Byli tam koně chladnokrevní, teplokrevní, plnokrevní i poníci. Pod zadkem mi prošlo opravdu mnoho koní.

Trošku přeskočím. Ze začátku tam byli jen koně. Když sem odcházela byla tam Zoo - mini Zoo. Časem, jak se stáj rozvíjela a rostla popularita, tak majitel kupoval zvířátka. Mimo koní i pumu, velblouda, klokana, krávy, slepice,ovce, soba, lišku,... opravdu mnoho zvířat (když už sem tam nebyla, měli tam i Zebru
Tato jízdárna byla opravdu úžasná. Ze začátku naprosto stáj snů, ale časem se to měnilo až se mi docházení totálně zhnusilo. Protože: čím víc zvířat = tím víc práce = tím míň ježdění. Ano, opět to zní, že mi jde jen o ježdění, ale když do stáje musíte jít 2 km pěšky do kopce, protože bus brzo ráno nejel, přijít do zmrzlé sedlovny, kde není topení, vykydat koně a postarat se o všechna zvířata, atd atd .. I mně to teď zní, jak slova usmrkané holčičky, ale bylo to opravdu namáhavé. Jezdilo se jen o víkendu nebo mimo povinný den.

A ono taky, když celý den dřete a majitel jen řve, že všechn děláme špatně ... Nemálo jsem se tam poslední rok nabrečela .. Nebo, když nám jel v sedm poslední bus (cesta trvala hodinu z těch hor do města :)), tak když nám jel poslední bus v sedm a on nás na něj nepustil, protože jsme špatně vykydaly slepice ... Pak jsme domu musely jít s holkama pěšky (pěšky 2km do vesnice, odkud už jel bus, jenže ten bus jel pouze na začátek našeho města, takže ještě pěšky přes celé město, po dlouhém uchozeném dni ..). Naštěstí bylo léto. Pamatuji si, jak jsme s holkama nadávaly, jaký je to ***... a že půjdeme do jiné stáje, kde nám bude líp .. :D Já jsem nakonec odešla půl - 3/4 roku na to, dvě holčiny 2 roky na to a jedna tam je dodnes (ta Anička, od které tu je pár fotek :))

V létě se zase neustále vodilo - turistická jízdárna = hodně zákazníků. Mnohokrát se stalo, že sem šla pěšky jako vodič 3x za sebou na hodinovku (hodinová vyjížďka). Když se, ale zamyslím, tak vodění byla ta lepší část. Buď jste totiž šly vedle koně a nebo jste jely na koni jako doprovod a zákazník si řídil koně sám. Jet s člověkem, který předtím byl na jízdárně a víte jak jezdí, to byla paráda. Ale jet ven s holkou, která "umí cválat" a žuchne vám při klusu a kůň zdrhne a nechce se nechat chytit .. Paráda .. Teď sem dala konkrétní příklad.

Bylo mi 13 a jela jsem na Metince (poník) doprovod na cvalovou vyjížďku s holčinou, která jela na velkém koni. Ano ve 13 letech se zákazníkem samotná do lesa - to bylo normální.
Celou dobu vše vpohodě. Poslední klus, když jsme se vracely. Najednou mě holčina začala předjíždět, tak jsem jí řekla, ať si kobylku zklidní. Ruce s otěžema až u brady, kobyla nás předjela, vyhodila a bylo to. Holčina spadla a kobyla běžela směr domů. Díkybohu, že Metinka, kterou jsem povětšinu času jezdila jen já, protože na poníka jen tak někdo nemůže a já byla z holek to nejmenší tintítko, tak díkybohu, že Mety mě poslouchala opravdu skvěle a zastavila, že neběžela za svou kámoškou. Holčina byla vpohodě, tak jsem se rozjela za tou kobylou. Co si budem, kmu se to někdy stalo, tak asi ví, jak černé myšlenky se vám v tu chvíli v hlavě honí. "Co když ji nechytím? Co když uteče? Co kddyž se ztratí? Já nemám na nového koně abych jim ho zaplatila. Bude holčina v pořádku? Co mám dělat?" Fakt hrůza! Díkybohu, že Metka byla tak skvělá a trpělivá, že nehleděla na to, co cítím, jak jsem vynervovaná, a udělala vše co měla. Doběhly jsme kobylu, ale ... samozřejmě se nechtěla nechat chytit. Po pár marných pokusech a nahánění se mi to povedlo. Naštěstí se holčině nic nestalo a dojela zpátky.

Tohle mě utvrdilo v tom, že radši půjdu pěšky než riskovat něčí život za jeho machrovinu, že umí cválat a přitom umí prd.

Povím vám taky - už vtipnější vzpomínku - o jedné skupince lidí, co si zaplatili cvalovou vyjížďku .. Bylo jich myslím šest. Připravili jsme jim koně, přišli, nasedli a že se má jet. Jenže polovina z nich toho koně ani nerozešla :D ... Rázem se ze cvalové vyjížďky stala krokovka s pár vodiči :D

Tato jízdárna mě opravdu naučila strašně moc. Sice bych nemohla na nějaký anglický závody, sice bych nesložila ZZVJ, ale uměla sem dřít, uměla sem se postarat nejen o koně, uměla sem jezdit. Ne, tak jak by požadovalo ZZVJ, ale tak aniž bych koni vadila nebo jsem já spadla. Taky musím říct, že to chození do stáje pěšky a to chození se zákazníky mi vytvořilo super svaly na nohách a cválání bez sedla pak byla totální hračka. Dodneška mi z toho padá brada, jak jsem tenkrát při západu sluníčka cválala v ohradě na stájovce na kobyle bez sedla jen tak, aniž bych měla sebemenší problém se udržet.
Stáj taky byla zaměřena na western, takže, když jsem pak přešla do anglie musela jsem si zlepšit sed, ale naučila jsem se v této stáji snad všechno a nikdy nebudu litovat času stráveného tam :) .

Teď trochu konkrétně. Ve stáji mi přirostlo k srdci pár koní. Mety, Jiskra, Rameza.


METY
Metinka se narodila 12.2.1992 .. byla plemene Welsh Pard Bred a byla hnědobílá. Ze začátku jsem ji nesnášela, protože při sedlání kousala a tak jsem jezdila na její sestře Mařence (šedobílá). Mařenka měla anglii - sedlání easy. Mety western - nemožné :D Po tom, co sem z Mařenky na vyjížďce hodila salto, jsem na ni jinde než na jízdárně nesedla. S nechutí jsem začala jezdit Metku. A jak to dopadlo? Jezdila jsem ji rok a půl jen já + zákazníci. Zimu 2011/2012 jsem si ji jezdila podle sebe, pak pod holkama, které mi opravily sed. Nepracovala jsem s ní ze země nebo tak. Prostě jsme spolu jezdily na jízdárně, na vyjíž´dky, mazlily jsme se a ke štěstí nám to stačilo. Troufám si říct, že s Mety jsem měla zatím nejlepší vztah s koněm, jaký sem nikdy neměla. Takové mini pouto nebo jak to nazvat :)
S ní jsem také jela své první hobby závody - westernové. Celkově, ze tří disciplín, jsme skončily 9. ze 33 jezdců. I majitel byl až 10 .. Pro mě neuvěřitelný úspěch a to jsem jezdila teprvé 3/4 roku. Pak jsme spolu absolvovaly i jednoho huberta a další zimu spolu. Pak jsem už ale na ni byla velká a musela jsem přesedlat na větší koně, ale když jsem mohla vzala jsem si ji :) Byla opravdu neskutečná!
Ve stáji je dodnes a před dvouma rokama měla hříbátko :)



JISKRA
Jiskru k nám přivezl majitel v Červnu 2013. Nejdřív mi byla tak nějako šumák, ale časem mi také přirostla k srdíčku. Byla ČT, tmavá (nádherná) hnědka. Dodnes si pamatuju, jak jsme šly s holkama za mlhavého rána do ohrady pro koně. Zpátky jsme na nich jely, protože cesta z ohrady do stáje trvala cca 10-15 minut přes celou vesnici. Opět jen na ohlávkách. Nevím jestli se špatně vyspala nebo co, ale začala se stavět na zadní, vyhazovat aházet hrby. Elegantně sem seskočila, když si stoupla asi po 4 na zadní a po chvíli zase nasedla a nějak dojela do stáje. Dneska už bych se asi neudržela :D Ve stáji zůstala do jara 2014 - o pár měsíců dýl, než jsem odešla já. Kde je jí dnes konec, netuším :/





RAMEZA
Rami byla chovná Kladrubačka - hnědá. Nějak mě neoslovila, ale měla jsem ji přiřazenou na ježdění asi 3 měsíce (než jsem odešla). Přijela i s hříbětem - šedivý hřebeček Generalismus Rameza + nějaké číslo. Ano, takto se jmenoval -_- :D Proto jsme mu daly jméno Ruby. Rami jsem jezdila já a jedna mladší holčina. Nikdo na ni nechtěl, že je divoká. Ta holčina ji i odmítala čistit, že jí nechce, že radši nebude jezdit. Jela s ní na vyjížďku v zimě. Stavěla se jí na zadní a vyhazovala. Když jsem si ji na vyjdu vzala já byl klid. Vůbec nic. Nevím, jestli z holčiny cítila strach, ale pode mnou byla hodná. Lásku k ní jsem si uvědomila, až když jsem odešla. Kde je jí dnes konec netuším :/ :)





Já jsem ze stáje po dlouhém rozhodování odešla 12.1.2014
Ovšem dnes už je stáj zrušena :( od podzimu 2016 ..

PÁR VTIPNÝCH POZNÁMEK


Tato fotka mi dodneška připomíná jeden z nejtrapnějších dní v mém životě :D Můj první OBŘÍ!! skok. Na foto jsem já (13/14 let) s kobylkou Britney (kobylka, co shodila tu zákaznici, jak jsem výše psala).
No k fotce, bylo odpoledne, nikde nikdo. Majitelka nám dovolila si postavit skok na jízdárně a zajezdit si. Kámoška si vzala svého oblíbeného Mikyho (vraník) a já jsem si vzala Britney (dobře skákala a na první skoky se hodila nejvíc). Měli jsme rozehřáté koně a přišel tam nějaký fakt pěkný kluk. S kámoškou jsme tam skákaly přes ten obří skok, jakože jsme frajerky .. Když jsem pak viděla své výrazy na fotkách nebo to, jak letím metr nad koněm .. :D Hanba mi byla hodně dlouho :D

PÁR FOTEK

Já a kobylka Gita. Opět skvělá skokanka, učitelka na jízdárně, spolehlivá kobylka do tahu a prostě vysoce všestranný koník :)


Moje 11 letá osoba s Mařenkou :DD ach to mládí :D (fotka je z prvních dnů ve stáji :))



Sulika a Karey ... Karey je bývalý dostihák. Dodnes jsem z něj unesená .. to zbarvení


Saša a Jurášek


Já a Mety na Hubertu 2012 a náš první společný skok :)


Já s Metkou, jaro 2012 .. všude kolem nás zbytky sněhu a ježdění v mikině .. nejkrásnější pocit mít jízdárnu pro sebe při západu slunce, být tam skoro sama (+ fotograf, že? :D fotka se sama nevyfotila..) a připadat si jakoby to byl můj nejlepší a nejkrásnější koník <3
>


Metka




Já a Jiksra po první vyjížďce :)

Opět Jiskrunka

Jiskra

Ruby

A nakonec nejkrásnější Raminka .. tato fotka se Aničce opravdu povedla o.O <3

Snad se vám článek líbil. Sice tomu nevěřím, ale třeba někdo Jiskru či Raminku zná a podá mi o ní info, kdo ví :) Děkuji za přečtení! :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama