Já&Koně I. část

9. ledna 2017 v 5:15 | Verča |  Verča
Veru napsala podobné články o sobě a koních :) Můžete se dočíst, jak vlastně začínala :3 Opět uzmuto s dovolením z VJK.

Ahojda! Vítejte u dalšího článku a opět o mně (už jsi přijdu, jak egoista :D ). V tomto článku sepíšu, jak jsem to měla s koníky v realitě. Nevím, jak dlouhý článek bude, přesněji, jak moc dopodrobna půjdu a tak. :) Kdyžtak to dám na víc částí .. Tak jdu na to ...


DĚTSTVÍ
Jako každé malá holčička jsem i já toužila po tom mít svého vlastního koně či poníka. Kamaráda do nepohody. Jenže rodiče - přesněji můj táta - tvrdil, že teď sem do koní blázen, ale až přijde první láska a puberta, tak koně půjdou na druhou kolej a kůň by se musel prodat. Omyl! :D Tvrdil to do mých 15 let a možná i doteď, jenže už dávno sem v pubertě, už dávno byly první lásky a vždy jsem upřednostňovala koně, než lidi (mimochodem, dělám to dodnes :D holt přítel musí počkat, než se postarám o mého miláčka... :D ).
Všude, kde byli koně jsem byla i já. Všude jsem se chtěla vozit nebo aspoň si koníky pohladit, vědět jméno, plemeno, věk, .. Vždy, když v TV dávali film o koních musela jsem ho vidět. Jezdila jsem i na koňské tábory, ale nebyly nic moc, jakože mi nic moc nedaly.
FARMA

V 8 letech jsem začala chodit na jednu farmu u nás. Bylo tam 6 Huculů, 1 poník, 1 oslík a 2 Noričtí chladnokrevníci. Jenže cesta na farmu byla odlehlou lesní cestu a která matka by pustila 8-letou dceru přes celé město a přes les na farmu? Moje rozhodně ne, takže na farmu sem chodila opravdu jen sem tam - cca 4x do měsíce. K vůli malé docházce a "férovým" holčinám jsem jen kydala a umíte si představit, jak kydá malá 8-letá holčička .. Proč píšu "férové" holčiny? Protože si přišly v 11 dopoledne, nasedlaly a jely ven, ale něco jako ranní či večerní práce? Neznám. Přijdu, zajezdím si a nazdar.
Farma na tom nebyla nejlíp a každá koruna se hodí, ale když sem si chtěla zaplatit jízdu, tak "členové si jízdu platit nebudou, oni si ji musí odpracovat" říkávala nejstarší členka, která to tam kromě majitelů vedla. Nebudu zapírat, že jsem ji nesnášela a i do dnes nesnáším. :D Až po telefonátu moji mamky s majitelem farmy jsem si zajezdila.
Nechci, aby to vyznělo, že mi šlo jen o ježdění, ale jen makat a ony si pak přišly a šly jezdit a my jen ulízely? .. Snad mě pochopíte :)
Zažila jsem tam i svůj první a celkem nehezký pád.
Byl zimní víkend a venku padal sníh. Ráno jsem s kámoškou došla ke koním (7. hodin ráno). Převlékly jsme se a šly jsme čekat na jednu starší zkušenější holčinu, myslím že se jmenovala Lucka, ale už úplně nevím. Lucka přišla a společně jsme nakrmily a udělaly stáje. Kámoška pak odjela domů a já tam zůstala s Lůcou sama. Bylo kouzelné počasí. Trošku mlha, poletovaly velké sněhové vločky, všude ticho ... Tak jsme se rozhodly - Lucka rozhodla - že si vyjedeme. Ona si vzala svého oblíbence Šemíka (ryzák se světlejší hřívou a ocasem) a já svého ukousaného oblíbence Benna (ryzák). Připravily jsme si je a vyjely. Krok, klus, cval .. Vše jsem zvládala bez problému. Neříkám jakože sem zvládla suprově jezdit, ale koně sem si uhlídala a hlavně - udržela sem sebe na koni! :D
Celá vyjda byla krásná a pohodová. Ty zasněžené stromy a závěje .. Dodnes to vidím No, pak jsme se otočily a vracely se domů. Po chvíli jsme naklusaly a nacválaly. Strašně mě začalo píchat u srdce, jako kdybych měla žebro zapíchlé do srdce. Snažila sem se na Lucku zavolat ať zastaví, ale nedokázala sem to a zastavit cválajícího koně, když před ním jeho kámoš běží dál jsem taky nezvládla. Po všech marných pokusech jsem začala padat a visela sem na boku. Po chvíli sem spadla, jenže co mě nenapadlo? Držet otěže. Však ten kůň uteče. Tady v lese. Jak h chytneme? Takže sem otěže držela a on mě táhl za sebou. Po chvíli se pustila a jeho kopyta škrtla o moji helmu (pak jsem tam měla i rýhu). Lucka zastavila a když viděla, že jsem vpoho, tak jela za Bennem. Po pádu mě už samozřejmě nic nebolelo (myslím to píchání u srdce). Lucka se vrátila, slezla a obě jsme šly pěšky. Šemík ťapkal vedle nás a Benn se nenechal chytit a celou cestu kráčil před námi, jako pes na volno. Došel domů sám a až před stájí se nechal chytit. Mně ani jemu nic nebylo, ale od té doby jsem se bála cválat. Přesněji jsem až do září 2011 necválala vůbec.
No, na farmě jsem vydržela další 2 roky. Pak jsem chvíli nejezdila až do Září 2011.

(foto bohužel žádné nemám)

____________________________________________________________________________

Tak tady je první část o mně a koních. Druhá část už bude delší, protože tam jsem strávila nejvíc času, tak se také trošku rozvášním :D :) . Klidně do komentu můžete napsat jaké máte zkušenosti Vy z dětství s koňmi a hlavně s lidmi okolo koní. :)
Děkuji za přečtení! :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama