Já a koně: Jak jsem se k nim dostala?

30. ledna 2015 v 20:43 | Janča |  Janča
Zdravím :)
Toto je první díl seriálu a mně a koních :) Třeba někoho bude zajímat, jak jsem se dostala až k Ferdovi a Lagulce.
V pokračování se může objevit stáj, kam jsem šest let chodila, pak moje lekce ježdění, koníci na kterých jsem jela a podobně.:)
Doufám, že to někoho bude zajímat. :) Jen z té doby nemám moc fotek x/




Co vím, a co mi říkají ostatní, tak jsem koně měla ráda už od mala. No není se čemu divit většina malých holek má ráda koně, alespoň co tak pozoruji, jen některým to vydrží a jiným ne.
Když jsem byla malá, vozila jsem se na koních většinou na poutích. Jakmile jsme šli kolem nějaké ohrady s koňmi, musela jsem je pozorovat. Pamatuji si, že při návštěvě tety taťka zastavil u jedné ohrady, já s mamkou vystoupila a chvíli pozorovala koníky. Zbytek cesty k tetě jsme došly pěšky.

Na pouti

Než jsem začala chodit ke koním, byla to dlouhá cesta. Jedna teta mě vzala dvakrát ke známé, která měla koně. Bývalou parkuračku a dva její potomky. Při první návštěvě jsem se jen povozila. Při druhé jsem si zkusila voltiž?! Prostě bez sedla s madly a zkoušet různé cviky. Kolotoč, kleknout si, dřepnout a pak i stoupnout. Bylo to všechno v kroku. Taky jsem snad poprvé klusala. Taky mě nechala vyčistit jednoho malého poníka. Byla jsem nadšená. Taky jsem ochutnala čerstvé kravské mléko…mňam :D s kupovaným to nejde srovnávat. :)

Další povození bylo u známé bratránka. Bylo to jen na chvíli, ale i tak jsem byla nadšená.
Asi v roce 2005 jsem se dostala přes jednu holčinu na Farmu Vyšehrad, kde měli samé huculy. Prvně mi rodiče zaplatili projížďku v doprovodu a pak jsem tam "začala chodit". Je to v uvozovkách, protože jsem tam byla sama asi třikrát. Majitelé nechávali starost o koně na asi patnáctiletých holkách, které byly prostě něco. Viděla jsem, jak se chovaly, jak pomlouvaly. Nás, co jsme byly mladší, nechaly pracovat. Jo neměla jsem s koňmi zkušenosti, ale musela jsem si poradit sama. Byla tam jedna malá ponička Lucka, která byla prostě protiva a měla za kamarádku oslici, která se bála ohradníků. A teď jak má malá holka bez zkušeností dovést osla do výběhu, kde za výpustí čeká malá zákeřnost. :D Jo poprvé jsem dostala ránu od ohradníku, ale nějako jsem to zvládla, už ani nevím jak. :D

Na Vyšehradě

Také zde proběhla "první lekce ježdění". Jedna ze starších holek se nabídla, že nás trochu potrénuje. Každou 5 minut na lonži. Co se naučíte? Pořádně nic. No cca pět minut se mnou klusala. Co jsem z toho pochytila… držet se koleny. Skvělá rada, ale nemohla jsem si to pořádně procvičit, tak někdy příště. Potom ty starší holky si asi hodinu jezdily a skákaly. Myslím, že pak jsem tam už nešla.

Já a Faustík v první stáji, kam jsem opravdu chodila


Chvíli trvalo, než jsem se ocitla u koní, kam jsem chodila asi šest let (2005-2011). Byly to krásné roky, které se ke konci se školou a těmi lidmi začaly bortit. (o tom až jindy) Bylo to, ale k něčemu dobré. Chvíli jsem nejezdila. Říkala jsem si, že to nějako půjde, ale ta touha jít ke koním byla větší. Chvilku jsem začala chodit na ranč u Potoka, ale tam to bylo takové zvláštní. Žádná práce, přijela jsme tam a nikde nikdo, takže jsem pořádně nevěděla, co mám dělat. Pak to nějako vyšumělo.

Ranč U Potoka a to strakatý je Dianka :)

V roce 2013 jsem si asi po roce sedla znovu na koně :) Bylo to na dovolené, kde mi rodiče zaplatili vyjížďku s doprovodem na koni. Bylo to na nějaké farmě s Haflingy. Byla to krásná vyjížďka, klus cval… skvělé :)

Krásná vyjížďka a zjištění, že bez oní to prostě nejde :)

Pak jsem se nějako odhodlala napsat Péťě, jestli bych nemohla chodit k ní pomáhat s koníky. No a tak jsem skončila u Lagušky a Ferdy. :) Zatím nejlepší místo, kde jsou normální lidi. :)



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishell ♥ Mishell ♥ | Web | 30. ledna 2015 v 20:58 | Reagovat

Krásne, milujem kone :)

2 Hanif Hanif | Web | 31. ledna 2015 v 11:41 | Reagovat

Krásný článek. Je dobře, že jsi našla stáj kde se ti líbí. To já jsem s hledáním stáje nikdy problém neměla, a teď když mám koně doma je to ještě lepší. Od ohradníku už jsem taky párkrát dostala ránu.... nic příjemného :D

3 Ginger Ginger | Web | 2. února 2015 v 20:33 | Reagovat

Moc pěkný článek,  baví mě číst tyhle příběhy jak se kdo vlastně ke koním dostal.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama